Co nás lidé s duševním onemocněním učí o komunikaci

Komunikace nezávisí na tom, co říkáme ale také na tom, co druhý člověk dokáže v danou chvíli přijmout a akceptovat.. Záleží na tom, co druhý člověk dokáže v danou chvíli přijmout.

Sedíte naproti klientovi. Položíte jednoduchou otázku. "Jak se dnes máte?"

Nastane ticho. Klient se dívá do země. Po chvíli začne mluvit o úplně jiné věci, nebo odpoví jedním slovem. Možná vás napadne: nechce spolupracovat. A přesně tady, v tomhle rychlém závěru, vzniká první nedorozumění. Takové, které dokáže rozhovor uzavřít dřív, než vůbec začal.

Když psychické obtíže vstupují do komunikace

Psychické obtíže mohou ovlivňovat pozornost, tempo zpracování, emoční regulaci, motivaci, či schopnost reagovat. Člověk s úzkostí, depresí, psychózou nebo jinými psychickými obtížemi nemusí komunikovat stejně jako člověk, který je zrovna v psychické pohodě. Některé procesy v jeho mozku prostě fungují jinak, a to se pozná i na tak obyčejné věci, jako je odpověď na pozdrav.

Silná úzkost dokáže například ztěžovat soustředění na otázku. Deprese může zpomalovat myšlení, ovlivňovat soustředění nebo hledáním slov. Psychotické příznaky mohou v některých obdobích ovlivňovat způsob, jakým člověk vnímá a interpretuje dění kolem sebe. Při silném stresu se může zhoršit schopnost soustředit se, zvažovat více možností nebo promýšlet svou reakci.

To všechno se může odehrát během jednoho obyčejného rozhovoru, aniž byste to na první pohled poznali.

Komunikace není výslech

Často máme pocit, že dobrý rozhovor stojí na správně položených otázkách. Vedle dobře položených otázek hraje zásadní roli také pocit bezpečí.

Když se člověk cítí ohrožený, jeho kapacita pro klidný dialog, přemýšlení a zpracování informací se může výrazně zúžit. Proto někdy nepomůže další otázka, ale chvíle ticha, klidný tón hlasu nebo obyčejná věta:

 "Máme čas. Nemusíte odpovídat hned."

Aktivní naslouchání není technika

V kurzech se učíme pojmy jako parafrázování, otevřené otázky nebo reflexe emocí. Aktivní naslouchání ale nezačíná u technik. Začíná u opravdového zájmu. Klient pozná, jestli ho posloucháte proto, abyste našli správnou odpověď, nebo proto, že chcete porozumět jeho světu. A ten rozdíl je citelný, i když ho nikdo nahlas nepojmenuje.

Největší změna někdy spočívá v jediné větě

Nejde o naučené formulace. Jde o změnu pohledu. Místo otázky "Proč se mnou nechce mluvit?" zkuste přemýšlet: "Co se asi děje, že je pro něj právě teď těžké mluvit?" Je to drobná změna. Často ale otočí celý rozhovor jiným směrem, a vy najednou vidíte člověka, ne jen problém.

Duševní onemocnění samo o sobě neurčuje, jak bude člověk komunikovat. Lidé se stejnou diagnózou se mohou ve svých potřebách, projevech i způsobu komunikace výrazně lišit

Dobrá komunikace není talent, se kterým se člověk narodí, je to dovednost, kterou lze natrénovat stejně jako cokoliv jiného v téhle práci. Otázka jen je, jestli se ji naučíte metodou pokus omyl, nebo s někým, kdo vám ukáže.